Naskytla se nová možnost mít vlče a já si ho přivezl jako tříměsíční z Děčínské ZOO. Toho jsem si chtěl ponechat. Opět jsem s ním zažil spoustu příhod, chtěl bych o tom někdy vydat knihu. Tam budou všechny. Zde uvedu jednu z mnoha. Vlky jsem pouštěl ven jen za určitých podmínek. Obvykle jen v noci a za toho nejhoršího počasí. Ale v takových nocích chodívali ven i milenci a do takových míst, aby je nikdo neviděl. Nepočítali však s Durmanem. Jednou se mu podařilo milencům ukrást igelitovou tašku a všechno z ní rozházet okolo. Od klíčů, portmonky až po spodní prádlo. Naštěstí zase zasáhl můj starý pes Oran, který zas všechno pěkně našel a sesbíral.
O Durmana jsem přišel po odjezdu na vojenské cvičení. Mohl jsem ho svěřit jen zkušenému, ale pozdě jsem přišel na to, že zkušenost se nedá jen měřit počtem zvířat zavřených v klecích. Tento člověk viděl krátký záběr s Durmanem, co všechno umí, jak si hraje s mými dcerami a jak poslouchá. Myslel si, že ho vlk poslechne, stejně jako mne a vlk na to doplatil životem.
Po této smutné zkušenosti jsem chtěl s vlky definitivně skončit, pár let jsem se na ně nešel podívat ani do ZOO.
 |
 |
 |
